Je velkomeziříčskou rodačkou. Pochází z ulice U Světlé. Má ovšem kořeny i na Slovensku , protože odtud pochází její táta.
Vystudovala design oděvu na Střední uměleckoprůmyslové škole Jihlava-Helenín a poté sociokulturní antropologii na Univerzitě Karlově. Zde také studovala Migrační a rozvojová studia.
Pracuje jako projektová manažerka v Centru pro rozvoj péče o duševní zdraví, kde má na starosti zahraniční projekty. Řídila například projekt v Moldavsku, v rámci kterého bylo vybudované chráněné bydlení pro lidi s duševní nemocí nebo došlo na zavedení vzdělávacího programu o duševním zdraví na univerzitách. Dále pracuje na projektech na Ukrajině, v Gruzii, nebo i u nás v Česku.
V rámci programu Erasmus + byla v Bergenu, Oslu a na kratších pobytech v Itálii, Rumunsku, Francii a Maďarsku. V Oslu dobrovolničila v českém spolku, který sdružuje krajany a učí jejich děti češtinu a českou kulturu.
Ve volném čase se ráda rýpe v hlíně na zahradě nebo v květináčích, tráví čas se svou kočkou Rozinkou , navštěvuje kavárny a jí dorty. Věnuje pozornost zvířatům v nouzi, ať už to je záchrana srnčat před sečením nebo toulavé kočky ve špatném zdravotním stavu. Nemá ráda pomalou chůzi, aroganci a povyšování a dokáže ji spolehlivě naštvat zbytečná zabržděnost některých procesů.
Ve svých 16 letech napsala esej do poslanecké sněmovny, kde apelovala na to, aby poslanci současně při zvyšování svých platů dbali na dobročinnosti. Díky tomu byla pozvaná na debatu do Evropského parlamentu.
Většina lidí o Míši neví, že umí mluvit norsky, jí namazaný rohlík vzhůru nohama, nikdy jí neštípla vosa ani včela , v bytě má přes 60 pokojovek a v zahraničí nosí v kabelce nebo batohu žrádlo pro psy a kočky.